Nemám to vystudovaný, nedisponuju nejnovější technikou. Nerozumim vznešenejm moderním pojmům ani neznám veškerý technologický postupy. Nechcu se kamkoliv cpat, ani dělat velkej byznys. Chcu to po svym, pro radost. Ber nebo nech bejt. Jednoduchý.
VELKÉ. VĚTŠÍ. NEJVĚTŠÍ.
Aerosol si nevybírá. Je jedno jestli jsou to vrata od garáže nebo třicetimetrovej podchod. Rád si začmárám na cokoliv. Protože počmárat se dá cokoliv. Dodávky, bary, fasády, dětský hřiště, koupaliště, brány, veřejný knihovny, rodinný baráky, ploty. To všechno prokouklo a dostalo zcela novou vůni, která zaujme. Člověk se u výsledných děl musí na chvíli zastavit, v klidu si ho přečíst a najít si to svoje. Což se v dnešní uspěchaný době hodí. Každá linka má svoje místo
a každej detail dává smysl. Protože tak do dává smysl mě.
Plagáty mě baví. Nejenom je tvořit ale i sledovat jejich rozmanitost po sloupech, plochách a vůbec veřejnym prostoru. Odráží kulturní dění danýho města a vnímavýmu pozorovateli tak nějak naznačí úroveň dané události. Každej má svůj příběh
a každej ho vypráví jinak. A i tvoje akce ho může odvyprávět pomocí originálního vizuálu.
Užitá GRAFIKA
JE KÁMOŠ
Ale není to jen o plagátech. Logo, leták, titulní stránka, ucelenej vizuál, brožura, piktogramy, grafický podklady na míru sociálních sítí, diplomy. To všechno mě prošlo pod monitorem a výzvám se meze nekladou.
PO.TISK
PO.TISK
PO.TISK
PO.TISK
Potisknout triko či mikinu se dá mnoha technikama. Od mýho oblíbenýho sítotisku, kterej drží jak křesťanská víra až po nejlevnější digitál, kdy ti barvy vyblednou po prvních dopadajících paprskách slunka. Každá technika má svoje výhody a nevýhody. O tom žádná.
Disponuju mašinama, který vytisknou a zalisujou tebou vybranej obrázek na prakticky jakejkoliv textil. Dizajny, grafiky, ať už vektory či bitmapy, nebo fotky. Mikiny, trika, tašky, tepláky, trencle. Jak je libo. Zvládají až do velikosti A3. Buď na tebou dodanej materiál nebo su schopnej ho po domluvě objednat. Podmínkou je, že musí být 100% bavlněnej. Jedině tak se dá zaručit kvalita a stálost výslednýho potisku.
Příjemný chvilky si člověk nemusí konzervovat pouze do fotorámečku na kredenc. Video pro mě bylo předlouhý roky nástroj, jak zachovat kouzla okamžiku a vytvořit virtuální odkaz na blednoucí vzpomínky. Vznikly jich stovky. Dal sem do nich kus sebe a ono to fungovalo. Lidi je měli a stále mají rádi.
Nechci dělat "komerční" a neosobní záležtosti. Po těch 15 letech za hledáčkem už si chci vybírat, chci zachycovat příjemný, skromný a sympatický akce, kde si to budu moct točit po svym a kde to právě díky kombinaci výše uvedenýho bude fungovat. Takže pokud takovou akci máš a chceš, abych se na ni mrkl svým objektivem, dávej vědět.
Více ukázek najdeš tu.